Odkojená půlměsícem aneb omluva problém neřeší

"Karikatury nejsou v islámském světě příčinou "nenávistné nemoci", jsou jen pouhým symptomem mnohem hlubšího a vážnějšího onemocnění, tou nemocí je celý islám, a jeho učení je zhoubná nemoc.

Já jsem vyrůstala jako muslimská dívka v Káhiře a v Gaze. Otec byl totiž v 50.létech povolán prezidentem Egypta Násirem, aby založil na Sinaji a v Gaze buňky palestinských fedajínů, ozbrojeného hnutí odporu.

Otec se tohoto úkolu ujal, a buňku založil. Překračoval pak s kolegy často hranice Izraele a zavraždili postupně na 400 Izraelců a okolo 900 jich zranili. Když mi bylo asi 8 let, přišel při jedné takové násilné akci fedajínů o život. Egyptský prezident Násir ho za to prohlásil národním hrdinou a mučedníkem, a v projevu při zestátnění Suezu prohlásil, že celý Egypt by měl pomstít smrt mého zavražděného otce. Mých sourozenců i mně se následně Násir zeptal, kdo z nás je připraven pomstí otce vražděním co nejvíce Židů. Byli jsme malí a nebyli jsme schopni slova.

Na základní škole v Gaze jsme se učili nenávidět, mstít a odplácet. Mír nepřicházel v úvahu, neboť byl projevem slabosti.

Učili nás písním o Židech, kde se o nich mluvilo jako o psech, jako o nečistých zvířatech v arabské kultuře. Kritika a otázky byly zakázány, a když jsem se tomu podivovala, bylo mi řečeno, že muslimové nemohou milovat nepřátelé Alláha a ti, kdo to činí, skončí v pekle. Na pátečních kázáních v mešitě útočili Imámové na Židy a křesťany a svolávali na ně Alláhovou pomstu.

Chtěla bych zdůraznit, že není nikterak snadné svobodně smýšlejícím lidem žít v islámské zemi. Tehdy jsem pochopila, že asi bude něco v nepořádku s učením a praxí mého náboženství, a že takhle žít nechci.

Stamiliony muslimů jsou vychovávány k nenávisti vůči Západu. Učebnice palestinských Arabů stále popírají existenci Izraele. Na 300 arabských škol nesou jména "mučedníků". Od roku 1956 nese nejstarší vysoká škola jméno mého otce.

Islámští vůdcové nepokrytě vyhrožují Izraeli, zejména islamo-fašistický Íránský prezident Ahmádí Nežád, který tím vlastně jen maskuje svou neschopnost kontroly země, ve které se nezaměstnanost, prostituce a zneužívání drog naprosto vymklo jakékoli kontrole. V takovém klimatu se děti rychle naučí připojit se k utiskovateli a neriskovat místo mezi utiskovanými.

Nemělo by proto nikoho překvapit, že po desítkách let indoktrinace nenávisti lidé opravdu nenávidí.

Arabští vůdcové obracejí pozornost a zájem svých voličů a obyvatel na Židy, ukazují na ně prsty, a vykřikují, že to oni Židé vše způsobili a jsou vším vinni. Je to mnohem snazší a levnější, než se zabývat skutečnou ekonomikou, a proto je pozornost lidu zcela vědomě poutána tímto směrem, a nikdo už se pak neptá na stavbu škol, silnic, nemocnic a bytů, natož na práci, na budoucnost a naději. Je to přece tak jednoduché, zabijeme Žida a nastane ráj na Zemi!

Nonie Darwish žije 20 let v USA, je vdaná a má tři děti; přednáší na univerzitách, překládá a píše články o problematice Blízkého východu.

.